Historický vývoj obce

Obec Velenice (německy Wellnitz) leží 8 km jihovýchodně od Nového Boru a 4 km severně od Zákup v údolí říčky Svitavy. První zpráva o obci pochází z roku 1399. Ve středověku byla též nazývána Stranov. Na východ od obce leží zalesněné výšiny Vejrova, jihovýchodně se nachází Velenický kopec (417 m) a severovýchodně svahy Brništského vrchu. Západně od obce svírá hlavní údolí s postranním úvalem, místy téměř svislými stěnami ohraničený jazykový ostroh, pohodlně přístupný pouze ze severozápadu, kde přechází v rovnou náhorní plošinu. Na ostrohu stávala nevelká tvrz, jejíž zbytky jsou patrné dodnes. Zprávy o Velenicích jako žitavském manství svědčí o tom, že tvrz vznikla ještě v době, kdy Žitava patřila Ronovcům, tedy před rokem 1319.

Ve 14. století patřily Velenice k manství, jež sestávalo z tvrze a poplužního dvora z České Vsi, Božíkova, Bohatic, Kamenice a Velenic a patřilo Hanušovi Pancířovi ze Smojna. Jeho potomek Fridman zde byl ještě roku 1434. V roce 1472 zde byl královský man Melichar z Kouče, sídlem na Stranově, který roku 1475 prodal pustý poplužní dvůr a ves Velenice Mikulášovi z Lutic. Od Mikulášova syna Hanuše koupili ves roku 1479 bratři Jaroslav, Jiří, Jan a Petr Berkové z Dubé a Lipé, kterým ji král následujícího roku propustil z manství. O osudech velenické tvrze za hustitských válek a pak za válek zdejší šlechty proti lužickým městům, v nichž hrál významnou úlohu právě příslušník rodu Pancířů Mikeš, není téměř nic známo. Je možné, že zanikla za odvetných tažení Lužičanů do Severních Čech ve 40. letech 15. století.

Při dělení berkovských majetků v roce 1502 nejsou Velenice výslovně jmenovány, připadly však zřejmě Petrovi Berkovi z Dubé a staly se součástí panství Sloup. Sídlili zde i nadále drobní zemané, kteří byli v manském vztahu k Berkům. Jako součást sloupského panství patřily Velenice Berkům do roku 1616, kdy je od Anny Marie, dcery Adama Berky, koupila její matka Anna, znovu provdaná za Jana Abrahama ze Salhauzu. Jeho bratrovi Volfovi ze Solhauzu byl konfiskován majetek pro účast na českém stavovském povstání a panství Sloup prodáno roku 1623 Zdeňkovi Lvovi Libštejnskému z Kolovrat. Po něm zdědil zadlužené panství syn Václav František a roku 1654 jej koupila druhá manželka Zdeňka Lva Kateřina z Vrtby, znovu provdaná za Petra z Kokořova.

V roce 1710 prodala hrabata z Kokořova panství Sloup Václavovi Norbertovi Oktaviánovi Kinskému, jehož rodina ho vlastnila do konce patrimoniální vlády. Po jejím zrušení byla roku 1850 vytvořena místní obec Velenice, která náležela k soudnímu okresu Nový Bor. Ten byl v letech 1850-1855 součástí okresního hejtmanství Česká Lípa, v letech 1855-1868 samostatným politickým okresem, v letech 1868-1938 opět součástí okresu Česká Lípa a v roce 1938-1945 začleněn do londrátu Česká Lípa.

V letech 1654-1757 bylo ve Velenicích kromě sedláků, chalupníků, domkářů a nádeníků i několik řemeslníků, například koželuh a tkalci, dále švec, přadlák, kovář, řezník a mlynář na mlýně s obsluhou pily. V roce 1767 vznikla ve Velenicích brusírna zrcadel (Velenická zrcadlárna), která patřila k panství Sloup. Obyvatelé Velenic se živili zemědělstvím, pěstováním ovoce, tkaním a výrobou lněného damašku.

V 16. století bylo obyvatelstvo luteránské a patřilo k luteránské obci v Brništi. V době rekatolizace po bitvě na Bílé Hoře byly Velenice připojeny ke sloupské faře.

Roku 1735 postavila obec z vlastních prostředků kostel Nejsvětější Trojice, který také obyvatelé dotovali. Patronát měla sloupská vrchnost. Od roku 1759 byl ve Velenicích administrátor, od roku 1767 byla zřízena samostatná fara. Zrcadlárny, které byly později připojeny ke katastrální obci Lindava, zůstaly připojeny k Velenicích. Hřbitov byl připojen spolu s kostelem 1735, později byl zrušen a přeložen, ale i druhý hřbitov byl zrušen koncem 19. století a roku 1894 vybudován nový na okraji lesa. Roku 1820 byla postavena škola, která byla od roku 1870 dvoutřídní.

Nová školní budova byla postavena roku 1902. Okresní silnice, která spojila Velenice s městem Zákupy a Lindavou, byla vybudována v roce 1886. Pošta pro Velenice byla v Zákupech.

Začátkem 20. století se obyvatelé zabývali hlavně zemědělstvím a chovem dobytka, část obyvatel pracovala v blízké zrcadlárně a v Grunovské továrně na sukno, ojediněle zde byli domácí tkalci a různí řemeslníci. Ve vsi byly dvě lisovny ovoce, barvírna, strojní dílna a dva mlýny. Velenice byly i oblíbeným cílem turistů.

Před rokem 1945 se počet obyvatel přibližoval k 500, roku 1945 však byl pouze 340. Po odsunu německého obyvatelstva roku 1946 se počet obyvatel ještě snížil na 200 - 300. Obec měla výrazně zemědělský charakter, místní průmysl prakticky neexistoval. Jediným objektem spotřebního průmyslu byl pouze mlýn, patřící hospodářskémú družstvu v České Lípě. Vedle toho provozovali své živnosti řemeslníci jako kovář, truhlář, švec, řezník a pekař.

Byl zde i hostinec a prodejna konzumního družstva. V průběhu let 1945 - 1946 se ustavil sbor dobrovolných hasičů a byla vybudována lidová knihovna. Důležitým mezníkem v životě obce bylo zřízení JZD v roce 1951. Převládající výroba v obci - zemědělství - byla tak postavena na spolehlivé základy socialistické velkovýroby. Přesto ani založení JZD se značným množstvím pracovních sil nezamezilo odchodu zejména mladých lidí do měst.

Příčina byla hlavně v nedostatku bytů v obci, ačkoli v období 1945-1960 zde bylo zbouráno přes 70 domů! Nedostatečná také byla kulturní činnost v obci. Kulturní dům často měnil své stanoviště, vyžadoval neustále adaptace a prakticky nesloužil svému účelu. Rovněž osvětová beseda měla výkyvy, loutkové divadlo a rozhlasový kroužek, které začaly pracovat začátkem 50. let, po krátkém období aktivity zanikly. Problém bylo i prosazení pravidelné autobusové linky do nejbližšího většího města - Zákup. Až roku 1951 byla tato linka přes prezidentskou kancelář prosazena.

Nové období života obce nastalo po roce 1960 zásluhou dobře pracujícícho MNV. V obci byla opravena škola, prodejna, hostinec, knihovna i budova MNV, zřízeny autobusové zastávky, zastaveno další bourání obytných domů a Velenice se staly prosperující obcí. Aktivita MNV, který zřídil různé služby - mandl, sklenářství, řezání dřeva atd., se odrazila i ve zvýšené aktivitě složek NF v obci a to ČSČK, SČSP, ČSM, požární sbor a myslivecké sdružení.

Roku 1962 se JZD Velenice sloučilo s JZD Brniště ve velký zemědělský podnik JZD Nástup. Na život v obci nemělo zrušení samostatného JZD podstatný vliv. Další pracovní příležitosti se naskytly v budovaných skladech n.p. Zelenina.

Aktivita MNV pokračovala i v 70. letech. Největší akcí byla výstavba nové prodejny Jednota, stavba nové požární zbrojnice v roce 1976, adaptace pohostinství a klubovny SSM v roce 1972 a generální oprava elektrického vedení.

V roce 1977 byla zrušena velenická místní skupina ČSČK. V roce 1977 byla zrušena škola a do vyprázdněné budovy se přemístil MNV a lidová knihovna. Protože osvětová beseda již neexistovala, kulturní akce koordinovala školská a kulturní komise MNV. Vedle dobře fungujícího MNV nebylo zde žádné kulturní ani školské zařízení, byla zde jen nejnutnější vybavenost. Přitom se Velenice staly rekreačním střediskem, kde zejména v letních měsících stoupal počet obyvatel téměř na dvojnásobek. Všechny tyto okolnosti vedly k datu 31.12.1980 ke zrušení samostatného MNV a začlenění Velenic pod MěNV Zákupy.

S novými společenskými změnami v roce 1989 a reorganizací územních struktur došlo v roce 1991 k navrácení řídící složky obce zpět do Velenic v podobě obecního úřadu.

Vzhledem ke stáří a významnosti stavebních objektů ve Velenicích byla stanovena památková ochrana, jak pro samostatné a hodnotné stavební objekty a jejich části, tak památková zóna ucelených částí obce. Jejich podrobnější výčet je uveden samostatně.

 

Použité podklady
- materiály Okresního archivu v České Lípě
- materiály v podobě průvodce památkami

 


Na úvod